Začátek Ádrování

Autor: Bin (15.05.2009)

Dva prodloužené víkendy jsou celkem zdárně za námi a určitě se během nich udála spousta jiných věcí, než napsal Jarda v setině svých pisatelských realizací. A jelikož se nikdo jinej nepochlubí či nepodělí o svoje dojmy, pocity nebo dokonce výkony, nezbývá mi nic jiného, než začít konkurovat Méďovi, protože monopol nedělá dobrotu.
Takže : Kdo by mě náhodou neznal a očekává psaní o brutálních lištovačkách, toho odrazuji od dalšího čtení, neboť jsem zariskoval a oba prodloužené víkendy jsem navzdory neoptimistické předpovědi póča strávil v „Kvádru“.
První p.v. ( prodloužený víkend ) nezačal právě dobře. Vyjeli jsme s Bětou ve dvou ( to bylo ještě dobry ) v pátek ráno a jelikož nás v druhém autě stíhali „ Kantyovci“ a měli jenom hodinu zpoždění, zapíchli jsme Temperku U Tošovskejch a vyrazili jsme jenom někam na kraj, abychom je mohli po jejich příjezdu vyzvednout. Zbloudili jsme do Království a našli od pohledu rozumnou vertikálu. Nástup asi 4 metry mírně převislou koutovkou, dolez na polici do díry, kruh a za hranu do dvojspáry…. U kruhu jsem byl, leč odlez do dvojspáry se ani po delším snažení nezadařil. A navíc sem si – frajer největší – vzal jenom 1. díl průvodce, jako bych nevěděl, že se mi bude hodit až v červenci. Takže 1. pytel a ani jsem nevěděl na co. Hned naproti jsem objevil od pohledu ( zase ) trojkovou spárku s komínkem, a tož že v rámci orientace…. Byla fakt asi trojková. Dobíral jsem Bětu a přišel pán s jezevčíkem a jestli bychom mohli dolů. Poslal jsem Bětku ke slaňáku, jelikož jsem jistil jenom tak a slanil jsem k Džonymu . Jak jsem tušil, byl to ochránec přírody, ale byl slušnej. V klidu mi vysvětlil , že do července se leze pouze v obvodech Město, Ostrov a Milenecká hora a Království že je stejně jako většina Ádru do prázdnin pro lezecké účely zapovězené. Mezi tím slanila i Bětuše, která z vrcholovky zjistila, že trojková spárka vede na Nepojmenovanou věž. A protože nám volal Kanty, že už dorazili, šli jsme je vyzvednout K Tošovákovi.
Po nahlédnutí do erárního průvodce a nakonec i po jeho zapůjčení ( a samozřejmě po pivu ) jsme se vypravili na náhorní stranu Štěpánky, kde se nachází věž zvaná Hrobař. Vede na něho cesta od Mocana, stěnovka ( !?! ) přez 4 kroužky zvaná Exhumace, psáno *VIII. K prvnímu jsem po provázání dvou hodinek dobaletil, a dál ani prd. A to není ani moc vysoko. Takže další pytel. A to jsem pokusoval aspoň hodinu, což Kantyovci nevydrželi a šli na prochajdu.
To už jsem začal být posmutnělý. Potřeboval jsem si trošku spravit morál, tak hurá o 2 metry vedle na pětkovou spáru. Asi v pěti metrech mi došel i ten zbytek odhodlání, o kterým jsem si ještě na zemi myslel že ho mám a nezbylo mi nic jiného, než zběhnout do přilehlého komína ( III, nahoře bez stavění za IV ) Patnáct metrů komína „ruce – záda“, nahoře 6 metrů pohodového „rozporáku“ a odrazit se od Štěpánky do rajbasu (tam je asi to stavění ). Zatáhlo se, trošku silněji fouklo a už jsem si to čmároval komínama dolů. Další dva pytle a na jeden pokus. Prostě začátek sezony jak noha. Chtěl jsem se večer potrestat rumem, ale ani na to už nebyl morál…. Jak jsem zjistil večer, v Ádru bylo známých tváří nepočítaně a mezi nima i Pistolník Víťas s Helčou. A protože jsem mu vloni slíbi za vzornou reprezentaci ve fotbálku natáhnout něco na Starostu nebo Starostovou, domluvili jsme se na sobotu.
Když sluníčko rozpustilo jinovatku na spacácích, po řádné snídani a povinné kořaličce s Oťákem Srovnalovic jsme šli vyzvednout Pistolníka and copany ke stránským. Jelikož na Starostovi jsem byl asi třemi cestami, padla volba na Starou cestu na Starostku. Pohodové trojko – čtverkové komíny ( místy vlhké ), kousek širočinky ( jakbysmet ) a klasickej VII áčkovej dolez na hlavu. Jenom škoda, že se těch 5 lidí za mnou tak loudalo. Jednak byla celkem zima, foukalo a jednak pokročily hodiny, takže jsme slanili a frnk do kempiku na nějakou baštu. Někteří. Kolega Ondra s Pospecem se ještě rozhodli překonat lenost a obavy a vyrazilina Křižák na Kokšovu cestu na Hronovské věže. To byla moje první cesta na písku, lezl jsem ji už 2x a tak jsem se přidal. Ondra to mlasknul přímo bravurně a já jsem zjistil, že to je na druhym úplnej vegáč.
Na neděli jsem se pro změnu domluvil s Pikošem z Vrbna, že se mrknem na ten můj páteční pytel na Hrobaře. Po cestě jsme ještě omrkli, jak vypadá Východní spára na Dědka, *VIIb v podání Oťáků, na rozpink Pikoš natáhl na Ty-tydýt cestu Trombonek VIIc a už jsme si to supěli pod Hrobaře. I přez Pikošovy levitační schopnosti nepohrdl pod 2. kruhem klackem s přilepenou expou na konci…. Pak už to celkem šlo, ale VIIIa…? No nevím nevím.
Nějak jsme překlepali pracovní 4 dny a v pátek ráno, v 6:15, s patnáctiminutovým zpožděním jsme opět vyrazili. Běta, Káma, Adam, mládežník z našeho „kinderkroužku“ a Já, vznešený prvovzlínač. Jelikož mi z minulého víkendu utkvělo v hlavě Pikošovo doporučení na cestu Kočičí balet na Štěpánku, šli jsme na to. Po hodině lezení nahoru a dolů pod 1. kruhem se zadařilo, a po nechtěném odsednutí do napůl založené smyce ( vadržela, potvora ) byl dobyt pevný bod. To je tak, když někdo čumí jenom do spáry přehlédne vpravo v plotně tutovou dvouprdu. Pak už jenom traverzík rajbového typu ke 2. kolečku a krásnej dolez přez 3. kruh na vršek. Doporučuju. Pod prvním se dá krásně zakládat, i v traverzu jde tenká plochárna. Víc neprozradím, nebudu váženým čtenářům kazit OnSajt. Po cestě k Tošovákovi, nejdete-li myší dírou ale mezi Štěpánkou a Starostou přímo ke Krakonošovu klavíru je po pravé straně hned za Malým Konšelem štíhlá věž Fortnýř a z náhorní strany na vás hnedle jukne vyzývavý Sokolík VI (VIIa ), kousek koutové dvojspárky a dolez asi 4 metry rajbáskem s už cvaklým kruhem na vršek. Doporučuji též, stejně jako Plzéňku U tošováka.
V sobotu jsme se rozhodli jít na Zrzka, kde mě hned přešla chuť na Minimum rozumu za *VIIIa ( z důvodu nedostatku puklin ) a vrhli jsme se na druhou stranu věže, kde vede Černý humor, taky za VIIIa, čistě IXa. Čistě znamená vynechat stavění pod 1. kruhem, který jsme nakonec statečně nacvakli klackem a pro regulérní mokrotu a „špenátovost“ jsme nechali cestu rozlezenou na sušší období. Zdekovali jsme se o sto metrů dál na Čertův most, kde jsme projevili neuvěřitelnou odvahu v cestách Klempířská za VI a Tunelová za V pískovcových bodíků. Protože Běta s Adamem chtěli mermomocí na Starostu, domluvil jsem jim v hospodě tahouna Peťu Uherku z Brna a neděli jsme měli s Kámou pro sebe.
Známý Vrbenský stoupač Pikoš se Zuzkou, jinak též zvanou Teta Zelenina se vydali na Štěpánku, ztroskotali však nad Stránskýma na Vraním oku, kde se Zuzce moc nechtělo do komína cesty Tak do toho šlápni. Tak jsem se obětoval, na dva odsedy ( na rozcvičení ) vybral Pikošovi smyčku a expresa a už jsme s Kámou čučeli na spáry Vraních věží. Jelikož býváme v neděli hrozně líní, dali jsme si krásnej trojkovém komín z Vraní uličky, nahoře se stavěním na vrchol. Opět můžu doporučit. Jenom to stavění se nedá moc zajistit, ale je to jenom o hlavě. Žádná trága. A protože Teta Zelenina nebyla ten den asi ve formě, dali jsme si ještě oba na druhym za Pikoslavem cestu Dokončená spára VIIb. Dva kruhy, první v klidéčku, pod druhým je to trošku širší a nad ním taky. Dolez – jak jinak – pohodovým, přívětivým rajbáskem. A protože skupina B) se akorát vrátila ze Starosty, nezbylo nic jiného, než se nabaštit, zalít vyschlá hrdélka něčím vařeným, řádně chlazeným, nasednout v drožku a těšit se na příště….
Tak ahoj na Krvavých Prackách,
Bin

Komentáře

Pájka (19.05.2009 v 9:30)
Tak jsem si dovolila oživit tvůj krásný článek pár fotkama z prvního prodlouženýho víkendu.

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.