Osp

Autor: Hanys (11.03.2011)

Kdy: 19. – 22. 2. 2011

Kdo: Trupík, Kostěj, Nikol, Hanys

 Každý rok se valentýnský horovečírek stává místem, kde se kují plány na další sezonu. Volba padla na Osp. Kostěj na závodech o ničem jiném nemluvil a tak jsme nabyli dojmu, že chceme hoblovat bříška prstů právě v této top oblasti sportovního lezení (server 8a.nu vyhodnotil Osp jako třetí největší oblast s koncentrací nejtěžších cest na světě). Vedoucí výpravy přísahal, že si královsky zalezeme, i když se nejmenujeme Adam Ondra. Navíc se z Trupíka stal přes zimu překližkový král a já se zbaběle těšil, co mi vytáhne za dardu :-) Celí natěšení jsme se vmáčkli do auta a vyrazili do teplých krajin. Nepřízeň počasí v Rakousku trochu zahýbala s optimismem, ale 50km před Ospem azuro!!! Na rozlezení si vybíráme nejlehčí oblast Črni Kal. Nástup naprosto v pohodě. Sportovek mega!!! Lezení na sluníčku si užíváme, co to jde. Utvořili jsme úderné dvojice ve složení Trupík – já, Nikča – Kosťa. V Črnim Kalu si zalezete po dírkách, v převisu, rajbasu, technický kout najdete taky. Pestrost společně s délkou cest nás uchvátila, orientace na pohodu, vápno neoklouzané. Lezecký ráj!! Kostěj je výborný průvodce, ukazuje nám pěkné cesty a my zkoušíme jednu za druhou. K večeru jsme dost hotoví, k autu se vracíme za tmy. Slovinští uniformovaní prudiči jsou prý nekompromisní a za spaní mimo kemp dávají padesátiéčkový flastr na popud majitele kempu zejícího prázdnotou. Bobula poradil Kostějovi spaní na italské straně u vodopádu s tím, že ho uvidíme za světla. Do Itálie to dáváme hladce, ale pak nastává problém. Asi po hodinovém bloudění okolo Terstu jedeme zpět na slovinskou stranu. Uléháme uprostřed polní cesty v údolí. Další den je na programu podruhé Črni Kal. Polezenice skvělá, akorát lezců mrtě, což se stalo osudné průvodovi. Chvilka naší nepozornosti asi udělala radost dvojici vedle nás. Za chyby se platí. Konkrétně v pondělí ráno v Koperu třicet éček za nového guida. Bohužel Kostějovy poznámky k cestám jsou nenávratně ztraceny. Přesunujeme se do Ospu, kde jsme oproti víkendu sami. Osp se mi líbil nejvíc, dokonce jsme zkusili 7a+. Ostré chyty začínají bolet, takže tuším krizi projevující se naštěstí až následující den. Poslední večer byl ve znamení dojídání a dopíjení zásob. Jestli někdo očekává nějaké pikantnosti z večírku, žádné nebyly :-) Ve slovinském Bermudském trojúhelníku nám zmizela záhadně kromě průvodce i karimatka, díky čemuž se Trupík konečně vyspal dorůžova:-) Legendární Mišja peč byla poslední  zastávkou před odjezdem. Obrovský dach budil respekt. Tady se nacvičuje a je na co se dívat :-) Donutili jsme svá rozlámaná těla k lezbě, ale na 100% si to užíval asi jenom nezničitelný Trupík. Domů se nám z vyhřátého Slovinska vůbec nechtělo, navíc v ČR udeřily tuhé mrazy. První lezení bylo každopádně exkluzivní.

Pro ty, které zajímají čísla: lezli jsme většinou 6a-7a+, nejpěknější:

A tout coeur 6b (Osp)

Chat noire 6b (Osp)

Il castigo 6b+ (Osp)

Lukova 6b+  (Mišja peč)

Jumbo 7a+ (Mišja peč)

Varianta Pepela 6b (Mišja peč)

Miš maš 7a (Črni Kal)

Vetrnica 6b+ (Črni Kal)

Modri dirkač 6b+ (Črni Kal)


Komentáře

Bin (15.03.2011 v 9:29)
Ospíček a Kostíček - jaro je tady !!! Zas budu mít celej rok co dohánět...

Vikoš (14.03.2011 v 21:08)
Tož pěkné, konečně se nám to tu trocha literárně množí a úroveň vysoká :-). Jen tak dál, jak pisatelsky, tak hlavně lezecky. A foto... ?

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek