Dotírající jaro

Autor: BOBULA (14.03.2011)

I přes dotírající jaro nás opět chapadla hor přitáhla do svých stěn a ve složení  Jura,Pavel, Vikošek a Bobulík jsme v sobotu doplachtili na Štrbaté pleso, naložili kisně, které jsme po hodince šmatlání uschovali na Popradském a se zbylým harampádím jsme docmochtali pod SZ stěnu Tupé, kde po rozdělení dvojic pro nás začalo chrochtavé mixové lezení vedoucí pětisetmetrovým žebrem, které nás vyvedlo mezi vrcholovými věžičkami nalevo od vrcholu Tupé. Zbytek týmu kličkoval kousek od nás žlábky a hřebínky a oba týmy si pochvalovali jarní rozlezenost :) Po dolezení na samotný vrchol Tupé 2293m nasávají naše horolezecké dušičky krásnou atmosféru zasněžených dominant tatranských vrcholů s příchutí západního sluníčka. Ideální počas nás po hodince stahuje do restaurantu, kde již probíhá večírek Stoupovců a Bačovců, kteří i přes 4 denní pobyt ve stěně vypadají na večírek zcela připraveně. Po popisu jejich prvovýstupu (M8 mix a 8 skála) Vikoš hned navrhuje na neděli nejtěžší popsanou cestičku v masivu Tupé – Tupa Blada V+ ,M6- a už se prostě nedá couvnout. Hlad nás poslal do bivaku a po kašové žranici uleháme jako brouci pytlíci. Větrná noc uběhla jako voda a ráno stojíme u nástupu a Vikošek se ještě na poslední chvíli rozhoduje označkovat místo činu zbytkem večerní kaše. Začátek vyšel na mne a po dolezení do delikátních posněžených plotniček rapidně zpomaluji, hrabu  a hledám jištění, nakonec najdu a štanduju a na Vikoška vyšla nejtěžší délka ve 20 metrovým zářezu, kde výrazně zabojuje a štandí asi po 40 metrech. Já délku klasicky ojebu díky levé noze, která na rozdíl od mého kamaráda dosáhne na drny a žlábky vlevo od klíčového koutku. Po citu dolézáme k vrcholovému hřebenu, kdy zjišťuji, že Vikoškovo „popolez“ znamená skoro 2 délky souběžně bez štandu. Na dolez vymyslíme ještě parádičku v podobě kolmopřevisoidního lezení přímo na vrcholovou hlavu již bez piklů a rukavic. Kluci přilézají nalevo od nás a sestupujeme společně přes Lúčne sedlo Zlomiskovou dolinou k plesu. Sestupujeme opět ke štrbskému, kde přes kaluže a břečku docházíme k autíku. Kolečko opět drží Jura a mně se tentokrát bohužel nedaří zlikvidovat zbylý alkohol v autě, nicméně všichni spokojení a zničení dorážíme na rodnou placku s vidinou další prosluněné lezecké akce.

Komentáře

Bin (15.03.2011 v 9:47)
Nóóóóó jóóóóóóó, na totok už se fakt nedá nic. Klasické hrdinské počiny ve skvělé společnosti, skvělý styl pera, to všecko je v "rajtu". Ale nedopíjet ? Ostudáááá!!!!!!!!

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.