Paklenice podruhé

Autor: Bubák Karel (19.04.2008)

Cesta tam proběhla v pohodě, vyrazilli jsme z Olmiku kolem 7, stavili se v Brně pro Míšu a na pohodu o půl 4 byli ve Starigradu. Odřídil jsem to celé, přes Rakousko nás zastavili policajti, ale jen zkontrolovali pasy. V noci pršelo, tak jsme postavili stany v kempu a usnuli.
Středa. Ráno pod mrakem, ale lezitelno, ani nebylo moc mokro. Než jsem ale všehcny vytáhl ze spacáků, tak bylo 10 hodin, nějaká snídaně a vyráželi jsme do skal o půl 12. Pohoda, kdyby hned po příjezdu na parkoviště nezačalo poprchávat. A když jsme došli pod Debeli kuk tak začalo pořádně lít. Takže změna plánu, bude turistika. Z Velké Paklenice do Malé podél pobřeží a pak Malou Paklenicí zpátky do Velké. Ani jsme se nepodívali do mapy a vyrazili jsme. Počasí se umoudřilo, chvilkama svítilo sluníčko. Jenom ten kaňon byl jakýsi nekonečný a pořád do kopce. Měl jsem představu, že je to tak dvě tři hodinky a že se napojíme na sestupovku z Aniča kuk. Tato představa byla ovšem mylná, ale všem jsem tvrdil, že jen co obejdeme tenhle kopec, který je Aniča, tak tam budeme. Všichni tomu taky věřili do chvíle, než jsme narazili na ceduli Velká paklenica 1 hodina 45 minut. Ale byl to pěkný výlet a díky sluníčku jsme se těšili že zítra bude super lezenice. Ani jsme moc nevečírkovali, všichni byli nějací unavení, před půlnocí už jsme spali.
Čtvrtek. Přes noc pršelo, ale ráno bylo jen pod mrakem. Vstávání je čím dál horší, nikomu se nechce ze stanu. Navíc je zataženo a mokro. Po snídani čekáme, jestli bude nebo nebude pršet. Z nedostatku jiné činnosti zahajuji chlastdey, ale nikdo se nechce přidat, tak ho zase ruším. Nakonec vyrážíme odpoledne na sportovní cesty. Nějak se to samo od sebe rozdělilo, takže lezu s Leňou. První cestu jsem vymyslel vypečené 3-4 krokové 6b, Leňa to natáhla docela v pohodě asi na třetí pokus, já na druhém konci po dvou odsednutích taky dávám. Pak už lezeme lehčí a pěknější sportovky, oba na 1 konci, celkem 7 cest, nikam nespěcháme. Na závěr lezeme 5b Wídeňské párečky, tyhle kroky v převise za madla můžu. Kolem 7 se přesuneme zpátky do kempu. Vaříme jen málo, pak grilujeme naložené masíčko a trošku kalíme, spát jdem kolem druhé.
Pátek. V noci zase sprchlo, ale ráno začíná pofukovat a tak všechny budím a kolem 10 vyrážíme do stěny. Když dorazíme pod nástup, začíná zase pršet. Jen trochu, ale prší. Po chvilve váhání nastupuju první délku Water songu za 5c, leze se dobře i když je to mokré. A tak se s Leňou střídáme a lezeme za deště další 4 délky (5c, 4b, 4a, 4c). Trošičku nás zdrželo zamotané lano, ale po 20 minutách to dá Leňa do pořádku a já můžu dolézt na další štand. Když jsme nahoře, tak se parádně rozprší, sestupujeme a o půl 4 jsme u auta. Počkáme než přijde Zdenka s Patrikem. Lezli taky vícedélkovou cestu - Nosoroga. Míša s Mili jen pár sportovek, protože u nástupu do stěny Míša zjistil, že nechal sedák v kempu. Cestou zpátky se stavujeme u moře, největší odvážlivci se i koupou. Pak do kempu vařit. Kecáme u pivka a vína a zase už prší, jako skoro celý den.
Sobota. V noci pršelo, po snídani se domlouváme, že půjdem na procházku po městě než to uschne. Po hodinové procházce prcháme do kempu před bouřkou. Hromy a pomale i kroupy. A liják. Na všechny padá depka. Ani nehlasujeme, prostě začínáme balit. Ve dvě odpoledne sbaleno, pod mrakem a neprší. Vyrážíme směr domů, obloha se začíná trhat a podruhé za celý výlet vidíme kousek modré oblohy. Už teď mě mrzí, že jsem nezatvrdil a nezůstal. Ale co už napláču, kdyby bylo v neděli pěkně, tak by mě zase vadilo, že odjíždíme. Cesta zpátky zase v pohodě, celou dobu řídím a i s odbočkou přes celé Brno a rozvozem po Olmiku jsem o půlnoci v posteli.

Co dodat na závěr? I když počasí stálo za ....., byla výborná společnost a něco jsme i přelezli. Velkým plusem je to, že horší počasí už snad zažít nemůžeme, takže příště bude určitě líp.

Sepsal dle své chabé paměti Bubák Karel

Komentáře

Fotky k článku


Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek