Materhorn po čtvrté

Autor: Jarda "Mlhovina" Nisler (01.04.2015)

Akce, zimní výstup na Matterhorn, po čtvrté.
Aktéři: Jarda Nisler a Vláďa Vrobel
Kdy: 5. Únor - 13. Únor 2015
Kde: Švýcarsko, Zermatt, Matterhorn
Je to už šest let, co jsme se poprvé s kamarádem pokusili vystoupit na Matterhorn v zimním období. Důvody byly jasné, chtěl jsem si v ,,klidu,, bez davů vystoupit na tuto krásnou horu a netlačit se na vrcholu s dalšími 50 lidmi. To je běžná situace v hlavní sezóně, v létě.
Nicméně se nám tenkrát zkazilo počasí a výstup jsme museli vzdát asi 200m pod vrcholem. Neúspěšné pokusy se opakovaly ještě 2x, na vině nebylo počasí ale slabá psychická připravenost spolulezců.  Tyto další marné pokusy mě ujistili v tom, že pokud chci Matterhorn někdy vylézt, musím najít otrlého horolezce se silnou motivací k dosažení vrcholu. Druhou podmínkou k úspěchu také bylo, aby se ten někdo, mohl sbalit kdykoliv a vyrazit hned jak se počasí umoudří alespoň na 5 dnů v kuse, což v zimním období v alpách bývá málokdy.
Vše se podařilo letos. Martin Zaja, kterého jsem do Zermattu také lákal, mě seznámil s Vladimírem, že ten prý se mnou pojede. Slovo dalo slovo, a základ povedené akce byl upečen. Dali jsme dohromady vybavení, dokoupili rukavice, zašili bundy, já si nechal v Resday opravit svoje odrbané spantiky (La sportiva, výškové zateplené boty) a nezbývalo než sledovat počasí a pak vyrazit. Po tom, co celý leden v alpách prosněžil, mělo být hezky od 6. února několik dní v kuse. Ve čtvrtek odpoledne (5. Února jsme odjeli z Olomouce směr Praha, Mnichov). Spali jsme někde za Mnichovem, během pátku jsme dojeli až do dědinky Täsch, kde jsme nechali auto a vlakem dojeli do Zermattu. Kousek od Lanovky jsme zabivakovali a v sobotu kolem 9 ranní jsme se nechali vyvést na Schwartz See (cca 2600 mnm). Během dne jsme vystoupali až k chatě Hörnli (3200 mnm). Bohužel tato chata byla zrovna v přestavbě a na rozdíl od předcházejících let zde nebyl k dispozici winter-raum. Takže zase bivak a budíček na 4 ráno. V neděli v pět ráno zjišťujeme asi po 10 minutách chůze, že dnes se nikam nedostaneme, maximálně tak do hrobu. Vítr foukal asi víc, než bylo v předpovědi a přes létající sníh prostě nebylo nic vidět. Jenže zima jako v pr…, závětří žádné, foukalo úplně všude, a co budeme celý den dělat?
Obhlídnuli jsem okolí nové chaty a hledali jsme, kde bychom se zakopali. Shodli jsme se, že se zahrabeme hned vedle bývalé chaty. Kopem, kopem, až jsme se prokopali k otevřeným dveřím do sklepa této chaty. Samozřejmě obrovská radost a průzkum všeho co sklep skrývá. Každý jsme si našli to svoje místečko, zahrabali se do vlhkých spacáků a vařili a vařili. Vláďa měl dokonce tendence stavět krb (byly tam jakýsi trubky), ale naštěstí mu to nechtělo hořet.
Neděle: stejný budíček, s tím rozdílem že venku skoro nefoukalo a svítil měsíc. Hurá, vyrážíme směr Solvay hütte (4005 mnm). Domluva byla od začátku jasná, znám to, půjdu první, kde bude třeba jistit, zajistím. Těžší délky (asi tři obtížnost kolem 4 UIAA, ovšem po vlastním jištění) jsme lezli klasicky, vysněžené žlaby a sněho-firnová pole jsme šli souběžně, s tím že, mezi námi bylo minimálně jedno jištění. Takto jsme v klidu postupovali půl dne až do doby než nás předběhl sólo lezec, který na otázku kam až jde, suše odpověděl, že na vrchol a zpět na Hörnli hütte. Říkal jsem si, ten to určitě zná, tak půjdu v jeho stopách. Navíc šel tak lehce, že jsem si myslel, že na pohodu taky pofrčíme. Prdel skončila, když nás jeho stopy zavedly k asi 20m vysoké stěnce kde nebylo žádné jištění. On to vysmahnul jak nic a já se tam málem podělal. Když jsem dolezl na hřeben, zajistil jsem sebe a Vláďu, dali jsme pauzu na uklidnění a já pak pokračoval svojí cestou a svým stylem, tzn. Sem tam dát nějakou smyci a nespěchat. S přibývající výškou se ani moc spěchat nedalo, úbytek kyslíku a teplota, která klesala a klesala až k mínus 20°C, to vše se na nás podstatně podepsalo. Už bylo kolem desáté večer a na Solvejku jsme se těšili jako malé děti. Nepočítali jsme ovšem s tím, že nejtěžší délka na nás čeká právě pod ní. Stáli jsme pod žlabem, úplně hotoví a zmrzlí, chatu jsme čuli hned nad sebou, protože žlab zdobily dva krásné borháky a naše GPS jasně říkala, že od chaty jsme asi 5m vodorovně a 20 výškovejch. Bylo jasné, že to musíme dolézt. Dohromady jsme se tam trápili asi hodinu a půl. Na chatu jsme dorazili půl hodiny před půlnocí. Oba jsme slušně promrzli při jištění, což Vláďa později odnesl lehce omrzlými prsty na všech končetinách. Naštěstí, puchýřky na prstech u rukou se mu udělali až po sestupu. Mě palce u nohou brní ve vaně ještě teď.
Spaní ve vymrzlé chatce, kde se válí myší bobky a na postelích je sníh, sdílíme se dvěma Italy, kteří doprovázeli onoho sólo lezce.
Pondělí: budíček ani nedáváme, těžce vstáváme kolem půl desáté. Páni z Itálie se zrovna vrátili do chatky, jeden vypadá jak opelichaná husa, neboť hodil tlamu, kdesi v severní stěně při focení jejich kolegy, který severní stěnou Matterhornu již podruhé za dva dny stoupá k vrcholu. Když jsem ho lepil kobercovkou tak nás ujistil, že dnes má být super počasí, a ať vyrazíme na vrchol.
Vláďa začíná vařit, tak nějak beze slov jsme se domluvili, že když já lezu první tak on vaří (díky Vláďo za to). Bomby pro všechny 4 roční období ovšem nechtějí moc fungovat. Vláďa nahřívá jednu bombu nad druhou a pomalu přichystává čaj na ráno i do termosek na výstup. Teprve kolem 11 h dopolední vyrážíme z chaty dál snad k vrcholu. Cesta vede přímo po hřebenu, sem tam je štand ze smyc a jednou dokoce pěkné fixy. Musím uznat, že tato část byla spíš odměnou, i sníh už byl většinou ufoukaný a vymrzlý do pěkného firnu a postup byl relativně ,,rychlý,,. Vrcholová hlava Matterhornu byla super odjištěna fixy, asi tak 150 výškových metrů, pak už opatrné svištění firnem k vrcholovému hřebenu a po něm ke kříži, který značí vrchol. Myslím, že jsme vyvrcholili asi tak mezi 16 a 17 hodinou. Zpět jsme slaňovali, na jednom 60 m laně, takže po 30 metrech. Solvejky jsme dosáhli zase kolem půlnoci, ale šťastní. Nad námi ještě svítili 3 čelovky, a ve dvě ráno se k nám přidali 3 polští chlapi, kteří přešli Matterhorn z jedné strany na druhou. Myslím, že šli Furggengrat nahoru a Hörnligrat dolu.
Úterý: Vychutnal jsem si další noc bez spacáku (Vláďa si ho prozřetelně vzal), zabalen jen v dekách a samozřejmě oblečen ve všem co jsem měl (včetně záložních péřových rukavic, které jsem si navlékl na chodidla). Když Vláďa uvařil a vykopal mě z dek, začali jsme kolem 11 h sestup. Několik délek jsme slanili, zbytek s velkou opatrností sestoupili sněhem. V klidu a za svitu čelovky jsme se došourali do našeho zabydleného sklepa.
Středa: sestup na Schwartz See a lanovkou do Zermattu, pak na vlak do Täsche a hurá domů. Opět s přenocováním někde v Německu.

Komentáře

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek