Fontainebleau

Autor: Bubák Prdelinka (31.10.2008)

Nejdřív to vypadalo, že nebudou lidi do auta, pak to vypadalo že nebude počasí. Nakonec jsme do toho Žabožroutova odjeli v sestavě Bubák Prdelinka, Robert, Zdenka, dva Michalové a Petr. Všichni smíření s tím, že jeden den bude pršet a Zdenka smířená s tím, že jí bude zima.
Cestou tam se ukázalo, že mám nafukovací auto, protože jsme se tam nakonec vešli i s obrovskou bouldermatkou. Pak se ještě ukázalo, že auto je i náladové, to když jsme ho museli po některých zastávkách roztlačit. Ale v pozdních večerních hodinách jsme dorazili do kempu a dokonce mezi zajíci našli i Radku, která tam už na nás čekala.
Snídaně někdy kolem půl desáté, na pohodu se sbalit a v poledne jsme vyráželi. K těm nejlepším oblastem je to něco málo přes dvacet kiláčků po okreskách, takže do půl hodinky parkujem a vyrážíme.
Tady trošku odbočím pro ty, co neznají. Ve Fontáči je tradice lézt tzv. okruhy, což jsou očíslované bouldry zhruba stejné obtížnosti. Prostě jdete od jedničky až třeba do čtyřicítky. Podle toho jak je daný okruh pěkný, je zastoupeno silové lezení, technické lezení, traverzy, lišty, rajbásky... A obtížnost je dána barvou. Popis barevných obtížností mám od Radky, z jejího článku někdy z června
Bílý okruh – pro děti
Žlutý okruh – lehký – v pohodě se dají přelézt všechny vyznačené bouldry – skoro až nuda, ale na zahřátí to není špatné
Oranžový okruh – středně těžký – většina boudrů je lezitelná, ale najdou se i takové, které prostě nepustí
Modrý okruh – spíše těžký – dost modrých bouldrů se nám nakonec podařilo přelézt a příští výlet jdem po nich
Červený okruh – těžký – pro bouchače a Frantíky specialisty, my jsme dali tři
Černý okruh – ultra těžký
Takže zpět k našemu lezení. Jeli jsme do oblasti Trois Pignons. Na parkovišti i ve skalách je spousta Frantíků a spousta jiných bouldristů. Ale rozhodně nešlo o nával, na bouldry se fronty nestály. Oranžový okruh byl na začátek přiměřený, bouldrmatka se sem tam hodila. Problémy každý řešil po svém, někdo silou, jiný délkou, někdy někdo i hlavou...Ani si nestačíme všimnout a je večer. Protože v kempu není dřevo a chceme dělat oheň, tak sbíráme cestou zpátky dřevo. Večer přijíždíme už za tmy, vaříme, děláme oheň, popíjíme slivovičku a pivo, něco málo i zpíváme...prostě obvyklá pohoda.
V neděli ráno probíhala snídaně a odjezd ve stejném duchu a v poledne jsme dorazili do oblasti d'Apremont. Tam hodinku hledáme oranžový okruh, pak někteří lezou tři modré bouldry. Hned ten první je docela dost vysoký a tak je morálka na bodu mrazu. Ale nakonec se ještě jednou přesouváme a nacházíme pěkný oranžový okruh, který je trošku vyšší, ale zase ne tolik a tak lezeme až do večera. Do kempu se po sběru dřeva vracíme se západem slunce, následuje obvyklé vaření, oheň...Protože je Radka jediná, která umí francouzsky, tak nám domlouvá ubytování a odjíždí do Rouen, kde studuje a kde musí být druhý den ráno na stáži. Nás vyhání od ohně kolem půlnoci déšť, takže hupky do spacáčků a doufat, že se to do rána vyprší.
V pondělí ráno ještě prší, ale kolem deváté přestává a mezi mraky se dere sluníčko. To nás motivuje a tak vyrážíme. Bohužel do oblasti Franchard. Oranžový okruh nacházíme docela rychle, ale je v lese a je úplně mokrý. Zkoušíme asi tři bouldry a shodujem se na tom, že to nemá cenu. Tak se přesunujeme naokruh značený 91,1. Ten byl úžasný. Suchý, bouldry blízko sebe ve velikém pískovišti. Všichni jsou nadšení a protože celý okruh nedolézáme, tak si slibujeme, že se k němu vrátíme. Jedeme nakoupit nějaké víno na svařák aby nebyla zima a protože máme spoustu citronu tak kupujeme i tequilu. Nevadí že poprchává, natahujeme plachtu mezi auto a stromy a vaříme jídlo, svařák, prokládáme to kořaličkou se solí a citronem, zpěvem...prostě zase parádní večírek.
V úterý ráno jako obvykle nespěcháme, je mlha a ta se trhá kolem 11. Vyrážíme do oblasti Rocher Fin, kde docela rychle objevujeme žlutý, oranžový, modrý a červený okruh. A tak si vybíráme co se nám líbí a lezeme od pěkného lehkého žlutého přes vypečený oranžový traverz kolem celého kamene až po modré technické bouldry. Líbí se nám natolik, že zkoušíme všechny možné barvy a pokud mě paměť neklame, tak jsem vylezli kromě spousty modrých i tři červeně značené bouldry. Ale několik červených zkušeně nedáváme a všichni toho začínají mít dost. Tak se vracíme jinou cestou, trošku bloudíme, objevujeme při tom modrý okruh a nakonec dorážíme k autu. Po příjezdu do kempu si všichni oblékají další vrstvy (Zdenka jich měla snad 12) a vaříme. Kvůli zimě a mokrému dřevu ani nechce hořet oheň, ale nakonec se daří, vyhříváme se a dopíjíme poslední piva.
Ráno se pořád nechce zvednout mlha, my balíme a vyrážíme dolézt okruh 91,1. Díky mému nápadu zkusit vedlejší oblast se trošku projdeme, ale aspoň se zahřejeme a po nalezení pěkného modrého okruhu jdeme dolézt ten oranžový. To se nám daří a kolem třetí odpoledne vyrážíme k domovu.
Cestu zpět asi ani popisovat nebudu, stačí jen říct, že když nepršelo tak byla mlha a pro zpestření jsme projeli asi 100 km ve sněhové vánici.
I přes tu hroznou cestu domů a celkově chladnější počasí než v Paklenici, jsem měl pocit, že se všem bouldrování ve Fontáči líbilo a já jsem tam rozhodně nebyl naposledy. Pár foteček přidávám, výběr z fotek dám i na Facebook.

Bubák

Komentáře

Radka | MAIL (31.10.2008 v 21:29)
Jo jo... Bylo to super! Akorát tu cestu zpátky jsem vám nezáviděla. Pošlete mi nějaké fotečky! Já jich mám dohromady celých 6,z toho na 2 je Bubák a jeho sexy díra na teplákách :-)(mmch Bubáku nevím proč jsi tuto humornou vložku ve svém vyprávění vynechal). :-) Lezení zdar a Fontáči zvlášť!

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.