Kyrgystán 2012 aneb takhle nějak to bylo

Autor: Vikoš (19.10.2012)

Myšlenka na čajový dýchánek v této supermoderní zemi, kde co se nepostavilo za dob Sovětského impéria už se nikdy nepostaví, zrála v Cubové a mojí květeně už delší dobu. A tak slovo dalo slovo a začal se opravdu rodit plán na all inclusive zájezd do VIP golf resortu pohoří Tan Shan.
Počátky přípravy byly takový zvláštní, nejprve nebyli lezouni, pak po téměř lámání v kole jak ve středověku přikývl, k obr radosti své polovičky, Fil a byl na světě dream team ve složení Marťas Hamrlík + Cub a Fil + Já.
Úspěšně jsme započali jak morální přípravu (pivo, víno, slivovice), tak fyzickou (běhání s těžkýma báglama po horách, bike, atd.). Všecko šlapalo jak hodinky do doby, kdy Cub začal hlásit, že mu rachotí v kolenu a následně 4 týdny před odletem se Fil v rámci našeho DH počínání v bikeparku na Dolní Moravě rozsekal tak, že musela přijít na řadu šroubovaná chirurgie na jeho klíční kost a spousta omamných lentilek jménem Tramal atd. Prostě to bylo v prdeli a najednou se plány nějak začaly hroutit. Doba odletu se blíží, Cubovi furt rachotí v kolenu a neví jestli pojede. Do toho Marťas bojuje s loktem a já se svou nasraností z toho všeho. Nakonec Cub oznamuje 3 dny před odletem, že nejede. Pak po zásahu moderní medicíny zas oznamuje, že jede. S Marťasem oddechujem, pač on už tam byl a je tamních poměrů znalý, což se hooodně vyplatilo a navíc ve třech je větší prdel.
12.7. nasedáme do samoljetu s přestupem v Moskvě a vysedáme v Biškeku. Rychle se přemístit po běžném dohadování ceny taxálem z letiště do města, pokoupit ve zdejších ultramoderních obchodech nějaké jídlo, které vypadá trochu rozumně, opět taxík hádání se o cenu a pak už tradá na 400km dlouhou cestu do města Karakol (asi 80tis lidí) pod stejnojmenným národním parkem. Cesta byla dlouhá, nudná ale úspěšná. Zvládli jsme ji asi za 5h a 270kč/os – by si měli naši taximani vzít trocha příklad :D. V Karakolu se ubytováváme v jurtovým kempu, který si pochvalujem.
Tady začíná ozajstná expediční činnost – pivo, slivovice, koňak, nákupy jídla, schánění transportu do hor a přebalování. Další den ráno už naskakujeme do ruské obr mašiny zvané ZIL (starší si určitě pamatují z dob ruské návštěvy u nás). Řidič Ruslan nás upozorňuje, že budem brodit pač voda strhla most a bude to házet – a nekecal!!! Řeka měla takovej švunk, že to pohlo i s tímhle kolosem. Dál už cesta připomínala tankodrom, což nám vůbec nevadilo a čím větší sračky, tím větší spokojenost. Po hoďce masakru nás vyhazují v malebným údolí a my vyrážíme na cestu do BC. Za cca 3h už stojí stan pod ledovcem a naší vysněnou severní stěnou Pik Karakol. Další den vycházíme na aklimatizačku a ohlídnout terén, návrat do BC za deště, Hamroš má nateklej loket, skoro nespí. Ráno balíme a frčíme z BC dolů do města, po cestě stopujme UAZa, což je opět supr zážitek. Ve městě je dobře, spousta piva, jídlo atd. Po dni odpočinku vyrážíme s matrošem opět teréní potvorou pod kopec, že už teda jako polezem. Po cestě Cubovi záhadně odejde kotník, i když celou dobu simuloval s kolenem :D a definitivně odpískává lezbu. Do toho Hamroš na antibiotikách kvůli zánětu v loktu. Pak už měli věci rychlej spád. S Marťasem vyrážíme na aklimatičku, opět chcanec, výš sněžení, nálada na bodu mrazu, návrat po dost hard mokré noci do BC, kde už Cub balí věci s tím, že na to sere a odlítá do ČR. My zůstáváme a řešíme jak dál, do toho přicházejí 2 rusáci z Tomsku. Probíhá družba a zhodnocování našich šancí na přežití, když půjdeme lízt. Rusi nám radí, ať se na to vykašlem, pač každej den na kopci sněží, částí naší cesty jezdí laviny a sestup by byl taky boj o holej. Další den se opět počasí podělalo a my pod heslem ruských konsomolců „lepší být živý, jak mrtvý“ definitivně opouštíme BC a vracíme se zpět do města. Tam zapíjíme nezdar a jdeme spát. Ráno balíme věci a maršrutkou (místní veřejná doprava) vyrážíme zpět za lepším počasím směr Biškek a Ala-Archa. Na půl cesty zastávka ve městě Cholponata na doporučení Cuba, což mu ještě dlouho nezapomenem, bo to byl ultra humus typu pláže v Bibione ale ještě v ruským stylu. Ráno opouštíme Cholponatu, chytáme taxi a hrčíme 200km do Biškeku. V Biškeku jen krátká zastávka na jídlo a pivo a v hodně veselé náladě nás ten samej taxikář jménem Murai veze do národního parku Ala-Archa. Do toho řešíme po telefonu s Cubem problémy jeho předčasného odletu do ČR, což je na samostatnej článek a lepší asi úplně zapomenout.
Ala-Archu bych přirovnal asi jako Olomouc a Svatý Kopeček, akorát že tamní Svatý Kopeček je parádně zaledněnej a dosahuje výška skoro 4900mnm. Je tam nekonečně ledových a skalních cest a vyřádit se tam může opravdu každej. S báglama cca 35kg mastíme do BC jménem Bivak Raceka. Výstup nám zabere 2,5h k vodopádům, kde přespíme a pak 2,5h do BC. Docházíme notně zřízení zase kua za deště navíc já s takovou sračkou,že mám z prdele vodní dělo. Prostě špatnej počas se nás drží jak hovno košule. Opět proběhla aklimatizace a vyhlížíme, co polezem. Možností je fakt hodně, jen si vybrat ten pravej kopec i vzhledem ke každodenním odpolednímu špatnýmu počasu. Nakonec nastupujeme na bezejmenný kopec v masivu Korony (zdejší nejvyhlášenější kopec) a za půl dne a chumelenice dolízáme nádhernou 500m dlouhou firnovou cestu o sklonu cca 60ْ s 80m dlouhým mixoledem cca 80ºm do výšky 4150mnm. Návrat do BC zase v humusu, nahoře sněží dole chčije. Do stanu dojdem totálně nasraní a durch mokří. Počas nás fakt ničí a kazí náladu i z toho mála, co se nám zatím podařilo. Nálada se náhle zlepšuje při výborným neplánovaným večírku s 20ti ruskýma lezcama z Permu. Večírek byl úplně stejný jak když paříme někde u skal nebo ledů a Bubák u toho paří na kytaru. Ti magoři si totiž do BC vysméčili kytaru, kořalku a stan jak hangár. Já rusky skoro nemluvící bych jim v tu chvilu odvyprávěl v plynné ruštině i Babičku B. Němcové. Vodky, slivovice a dalších zvěrstev teklo opravdu hodně a vzduchem neustále znělo „nazdarověěě“. O to horší bylo ráno, bylo nám blbě, chcalo, fučelo jak sviňa a zase sme začínali proklínat celej Kyrgystán.
Po dnu zevlení, nadávání na počas, procházkama pod kopce a vymýšlení co dál nastalo odpoledne, kdy jsme si řekli, že prostě musíme vyrazit počas nepočas do stěny, nebo nás z toho čekání jebne. K večeru přestalo klasicky pršet, tož sme rychle sbalili matroš, trošku jídla a spacák a vyrazili směr bivak Nauk (plechová budka pro 6 lidí), který leží pod severní stěnou největšího kopce v okolí Semenovo-Tansankogo pik (4850mnm). Večer dojdem do budniku, kde už máme společnost 2 Rusů z Moskvy, kteří chtějí lízt ne vedlejší kopec Pik Korona, prohodíme pár slov, uvaříme a jdeme spát. Ve 3 ráno vstávačka a začínají zaběhlé věci – uvařit čaj, sbalit bágly, zgoretexovat se a lehce nervozní vyrazit směr stěna. Cestu jsme si vybrali dva dny před tím. Je to nádhernej ledovej kuloár, o kterým ale není v žádným průvodčíku ani zmíňka a rusáci v BC nám to klasicky rozmlouvali, že se zabijem a podle toho se s náma i loučili :D. Kašlem na to, prostě to buď pustí nebo zdrhnem, šak sme ofenzivní moraváci... Po vysrání nalízáme přes sněhovej kuloár do první délky a už se potím, výšvih cca 10m ledovomixovýho kolmasu, kterej šel celkem blbě jistit mě řádně rozdejchal. Marťas hrdině burácí za mnou a pokračuje do další délky. Takhle to šlo asi 10 délek – sklon cca 60º a do toho kratší výšvihy až 90º. Naprosto si chrochtáme a do toho počas úplně supr. Za 4h dolízáme žlab a dostáváme se na sněhové pole. Jásáme, jaká to byla paráda a že to bylo za odměnu proti těm sračkám co byly dny před tím. Říkáme si, že tak za 2 hoďky budem na vrcholu, že už nás čekají jen firnový a sněhový pole a – ZASE HOVNO! Mastíme si to spokojeně firníkem k vrcholu a najednou po cca 300m firník končí hradbou skal. Kua co to je, toto sme si nedomluvili, lamentujem. Asi to bude jen krátkej výšvih do dalších firníků k vrcholu a zase hovno. Po 20m sólo lezení v chrastavé skále místy tak M4 dolízáme na hřebínek, kde nám úplně spadne čelist. Jsme v moři věží, úplně nasračku rozbité skály a nevíme kudy dál. Po pár Marťasových pokusech o prostup do neznáma (lezení tak M5 ve výšce cca 4700), protraverzujem 60m napříč celou horní částí stěny a konečně nacházíme cestu na vrchol a dolízáme. Úleva byla jak prase, bo když sme čučeli na to co je pod náma a ještě 2 délky pod vrcholem jsme nevěděli jak dál, nám nebylo úplně do smíchu. Naštěstí počas asi po 3 týdnech najednou začal fungovat, zřejmě nás bylo horám líto a nechali nás okusit ten pocit, kdy člověk sedí na vrcholu, čumí na celej Tan – Shan, je mu nádherně a úplně bez lidí. Po vrcholových rituálech, jako čůrání, jídlo, drogy od Kaňoura, focení atd. se naposledy rozhlížíme, slaňujeme a scházíme západní stěnou dolů. Celkem nám kopec zabral 9h rychlýho lezení, 900m výškových a 2h sestup.V plechové budce pod kopcem pobalíme věci a spokojení jak želvy se potácíme zpět do BC. Tam pivo, jídlo, družba a pohoda.
Další dny už asi není třeba popisovat, rest, návrat do města, spoustu piva a jídla, hnusnej Biškek a hrozná touha být už doma na rodné hródě.
Nevím čím se takovej výplod fantasie končí. Snad poděkováním všem co nám nějak pomáhali třeba s půjčením matrošu apod. a doufáním, že za 2 roky až se pojedem znovu pokusit o Pik Karakol, už nás bude víc, pač hory v Kyrgošu jsou fakt nádherný, lidí tam je málo, cenově je to v pohodě, jsou tam neskutečně krásný ženský (i když Cub to vidí jinak :D) a hlavně PAŘIMÉÉÉ.

Komentáře

Vikoš (08.11.2012 v 8:50)
Jééé, čus Milane, konečně Vám možem poděkovat, kredit byl OK a hooodně nám pomohl, takže supr a dikas. Doufám, že Vy ste dopadli dobře. Jak pojedu přes Žilinu, tak určo dáme škopka. V.

Milan | MAIL (07.11.2012 v 11:19)
Cafte chlapi, obcasne som kontroloval, kedy tu hodite nejake fotky a nejake info ako ste poliezli v Ala Archi. Velmi pekne cesty ste liezli, nadherne foto. Kredit na mobil sme vam dobili, tak dufam, ze vam bol aj pripocitany na SIM kartu.
Ak sa niekedy objavite v Ziline, ozvite sa, pokecame pri pive:-)

Vikoš (29.10.2012 v 10:18)
Kua ale dalo práce to napsat, možná víc než vylízt ten kopec :D.
Kleboňu, za 2 roky musíš s nama, bude se ti v Kyrgošu líbit, každopádně dikas za pochvalu a nejen tobě.

Kleboň (23.10.2012 v 14:09)
Týjo, Vikouši, pecka........tak vy jste nakonec jeli...to je dobře!!! Parádní počtení...fotky i výkony. Paráda!!!

Jura (20.10.2012 v 20:53)
Pěkná práce Pánové...už se těším na piklovací sezónu

Libor (19.10.2012 v 22:17)
Hoši, čte se to z obýváku krásně, ale užili jste si tam teda docela. Ale hlavně, že po špatným bylo nakonec to dobrý. Dobří, dobří. Libor

Cub (19.10.2012 v 14:15)
Kua Vikošu tu tvoju novu fotku z "Kyrgyzskeho DH" jsem ještě neviděl... ta mne pobavila... tak trochu "Stone-Age-Down-Hill" (napadá mne zkratka SADoHill) :DDD
Su rád, že jses konečně k dokopal k dílu ;)

Bubák K. (19.10.2012 v 11:11)
Krááása! Asi začnu místo chlastání trénovat, abych mohl za ty dva roky s váma :-))

Fotky k článku



Přidat fotky

Přidat komentář
*
*

Pole označená * je nutné vyplnit.

Akce

Články

Ostatní

Správa stránek